Chování koček

 Každý,kdo měl někdy svou domácí kočku,si jistě všiml,jak se jeho milovaný domácí mazlíček v určitých situacích proměnil v šelmu. Kočka žije s člověkem tisíce let a za odměnu ho odměňuje svou přítulností. Nikdy však nezapře své divoké předky. Mnoho lidí dnes vlastní svého domácího"tygra."

Původ a domestikace

Předpokládá se, že kočka domácí má následující předchůdce: Felis silvestris lybica, Felis silvestris (evropská divoká kočka), Felis chaus.
Podle chování se předpokládá, že předchůdcem je spíše Felis silvestris lybica, její mláďata se dobře
adaptují na člověka v zajetí, F. silvestris zůstává plachá a divoká.

Osteologické nálezy divokých koček pochází z doby 6000-7000 let před n.l. z Jericha; Indie 2000 let
Domestikace nastala od počátku asi 4000 let př.n.l. v Egyptě (dochoval se nález z roku 2600 let před n.l. - kočka zobrazená s obojkem)
Další nálezy z roku 1600 let před n.l. jsou malby, sošky, kde je již kočka plně domestikovaná (sloužila k ochraně sýpek před hlodavci, šiřiteli moru)
Další nálezy:
starověký Egypt, rok 1700 let př. n. l., Palestina, minójská Kréta (1100 let),Řecko, Řím (5. stol. před n.l.)
Odtud se kočka rozšířila do sev. Evropy a všech částí impéria
S příchodem křesťanství se kult koček změnil v pronásledování (čarodějnice,temné síly, nástroj ďábla….)

Smysly:

hmat je dobře vyvinutý již při narození, kočky reflexně vyhledávají teplý povrch, fyzický kontakt s matkou koťata uklidňuje (zavrtávají hlavičky do její srsti)
velká citlivost je na polštářcích končetin, na kůži a kolem drápků
tvář vnímá radiaci tepla
tělo kočky snese až 51-54 °C (člověk vnímá bolest při 44 °C)
hmatové chlupy jsou významné při lovu v noci (detekují směr větru a proudění vzduchu z blízkých předmětů)
neobjasněné vnímání: před zemětřesením chování koček odpovídá extrémnímu strachu (neklid, zježení srsti), neví se, zda kočky detekují ultrazvuk, či elektromagnetické pole

zrak
zrakové pole zaujímá téměř 200° (monokulární cca 60°)
hustota tyčinek 3x větší než u člověka, čípků je však méně (pomocí čípků kočka rozlišuje barvy), má se za to, že kočka zřejmě rozlišuje zelenou, modrou, červenou (jak ukazují pokusy)
Významnější pro kočku je rozlišování tvarů.
Tapetum lucidum - zlepšuje vnímání světla cca o 40 %
Dobré je vnímání v šeru.Kočka nemůže zaostřit na předměty bližší než 10-20 cm
Dobře rozliší rychlý pohyb, ale pomalý špatně (např. plazicího se hada)
barevné vidění: neurofyziologicky byla potvrzena citlivost na zelenou 560nm, modrou 455 nm; červená nepotvrzena
sluch
Kočka vnímá frekvence 65-85 kHz (10,5 oktáv), vnímá i vysoké frekvence (např. slyší ultrazvukové
komunikace hlodavců pod zemí)
K výborné lokalizaci zvuků jí slouží pohyblivé nálevkovité uši, jimiž může rotovat o 180° a tím může určovat směr přicházejícího zvuku.
čich
Je dobře vyvinutý při narození, je pro kočku velmi důležitý. Kočičí čichová sliznice má zhruba 20 cm2 (člověk má 2-4 cm2, německý ovčák 120 cm2)



 
Kdo chce chovat kočku, musí respektovat její chování. Kočky mají výbornou řeč těla, tato stránka Vám pomůže porozumět kočičím signálům a lépe pochopit to, co si kočka právě myslí a k čemu se chystá.
Pokud někdo pozoroval kočku, jak se plíží za kořistí, jistě ho napadlo, že je příbuzná s tygrem nebo lvem. Předkem dnešních koček je pravděpodobně kočka plavá,která žila na Zemi již před mnoha tisíci lety, rozšířila se z Afriky do Asie a Evropy, kde ve společnosti lidí zdomácněla. Stala se pomocníkem, lovcem myší, později lidé vyšlechtili různá plemena koček.
  
Jak žije kočka a kočkovité šelmy vůbec v přírodě? S výjimkou lva žijí všechny kočkovité šelmy po většinu roku samotářským životem. Pro kočku není tedy podmínkou spokojeného života přítomnost jiné kočky.
 
Kočka je lovec, její bystrost, pružnost a hbitost je až obdivuhodná. Kočka má výjimečně vyvinutý smysl pro rovnováhu, s lehkostí se tak může pohybovat po úzských římsách a stromech. Při nečekaném pádu dokáže rychle zareagovat: nejprve se vždy otáčí hlava, následně otočí celé tělo a dopadá na natažené přední končetiny.

 

Kočky mají výborný zrak, velmi dobře vidí i za šera a za tmy. Zornice oka se ve tmě roztáhnou,aby se do oka dostalo co nejvíce světla. V silném světle se naopak zorničky stáhnou v úzskou štěrbinu.

za tmy za světla

Podle oka také můžeme odhadnout vnitřní pocity kočky:

pohled na kořist za šera - dřímota - pohled za světla - strach - úlek - hrozba


Pokud chceme dopředu odhadnout kočičí chování a poznat kočičí pocity, musíme se zaměřit na pozorování kočičího těla, zejména postoje ocasu, tvaru hřbetu, postavení srsti a mimiku. Na následujícím schématu jsou znázorněny útočné a obranné postoje a výrazy kočky (šipky naznačují směr stupňujícího se vzrušení).


A co dělá taková kočka celý den? Kočky jsou pověstné svou čistotností, denně straví touto činností alespoň hodinu. Většinu svého života kočka prospí , denně je to kolem 16 hodin, ne však najednou, ale v krátkých časových intervalech, přitom je vždy schopná rychle zareagovat.


Chovat obyčejnou domácí kočku je poměrně snadné, jelikož jsou to zvířata nenáročná a nezávislá, tam, kde mají možnost proběhnout se ve volné přírodě, jsou schopné se o sebe postarat-ulovit si kořist , když na ně náhodou pán zapomene. Mnoho koček, které ztratily domov tak, že je někdo vyhodil ,nebo že se zatoulaly, je schopných přežít ve volné přírodě, ve které mohou zdivočet, zde pro ně asi největší nebezpečí představuje myslivec. Většinou se však kočka zdržuje v blízkosti našich domovů a do volné přírody chodí jen občas, koneckonců, je to přece její přirozenost, aby si občas ulovila nějakou tu kořist sama.Zkuste například naučit kocoura, aby místo toulání za kočkami zůstal doma - šance, že se vám to povede je docela určitě nulová, bohužel tohle asi myslivce nezajímá, a tak se majitelé venkovských koček musí každý den doslova bát o jejich život. Máte-li nějakou zajímavou kočičí příhodu, - napište mi, vaše příspěvky zveřejním, pokud chcete.

Příběh kocourka Zdeňky Lukešové
V létě roku 2006 se v naší domácnosti na okraji okresního města nacházela tato zvířata:
fenka chodského psa Arna, asi roční kocourek Kosík, párek hroznýšovců kubánských Agáta a Alfréd a dva sklípkani.
Léto bylo horké, většinou jsme ho trávili v zadní části zahrádky u bazénu, pes a kocour měli volný pohyb
mezi domem a zahrádkou. Kocour samozřejmě občas navštěvoval i sousedy a drásal mi nervy svými výlety mimo ohrazené prostory na přilehlé komunikace. Dokázal si sednout na silnici a koukat. Protože máme kousek za plotem osmipodlažní panelák, sluníčko u nás v létě zapadá v 18 hodin. Po západu sluníčka mívá kocourek tendenci opouštět náš pozemek. Takže v 6 hodin večer "ulovíme" kocoura a dáme ho domů a zavřeme dveře.
Takto jsem to udělala i koncem června. Uklidila jsem okolí bazénu, zapnula filtraci a asi po půlhodině jsem šla také domů. Koukám, koukám, hledám a koucour nikde. V okamžiku, kdy jsem se šla podívat na okno v jednom z pokojů vedoucích přímo na ulici, zda tudy Kosík neunikl, jsem procházela kolem terária s hady.
Terárim bylo otevřené a jeden had chyběl. Jak se říká: krve by se ve mě nedořezal. Bylo mi jasné, že pro tak velkého hada není vůbec žádný problém kocoura ulovit. V duchu jsem si vynadala do všech možných hospodářských zvířat a rozloučila jsem se s kocourkem. Pak mě zachvátila panika, co když had vylezl pootevřeným oknem? Byly to strašné okamžiky mého života. Stála jsem uprostřed pokoje a nevěděla, co mám dělat. Pak jsem jen tak "aby se neřeklo" zavolala čičičiči. A víte co se stalo? Ozvalo se slaboučké mňau!
Zavola jsem znovu a ze skuliny mezi teráriem a zdí vylezl Kosík - živý a zdravý, jen trochu vyděšený. Odnesla jsem ho do kuchyně, kde jsem ho zavřela i se psem. Ale v té době jsem vůbec netušila, kde chybějící had je.
Jen mi sepnulo, že jsem odpoledne v teráriu byla a zabezpečila jsem jen jeho spodní část, na horní jsem zapomněla. Kocour si často hraje s hady přes sklo a nějak se mu podařilo terárko otevřít.
Šťastná, že je kocour živý jsem začala hledat hada. Našla jsem ho pod teráriem. Jak mě uviděl, začal se plazit a byl dost naštvaný, že mu kocour utekl. Nebyla jsem schopná tak velkého hada sama chytit a bezpečně vyprostit. Byl navinutý za počítačem a za stolkem. Syn byl v té době v Africe a já doma sama.
Odchytili ho místní ochránci přírody ve chvíli, kdy už mě měl dost a snažil se zaútočit. Už nepomáhaly ani triky s dekou, pod kterou se měl zklidnit.
Od té doby kontroluju terárium i když vím, že jsme ho neotvírali. Kocour je moc šikovný a vypustit hady se snaží i nadále. Snad naše bezpečností opatření jsou taková, že se mu to nepovede.
Kosík
had



SROVNÁNÍ VĚKU KOČKY S ČLOVĚKEM

KOČKA
ČLOVĚK
3 měsíce
3 roky
4 měsíce
5 let
6 měsíců
10 let
8 měsíců
14 let
12 měsíců
16 let
18 měsíců
20 let
2 roky
24 let
3 roky
28 let
4 roky
32 let
5 let
36 let
6 let
40 let
7 let
44 let
8 let
48 let
9 let
52 let
10 let
56 let
11 let
60 let
12 let
64 let
13 let
68 let
14 let
72 let
15 let
76 let
Zpět na úvodní stránku KOČKY A ŠELMY