Moje šelmy

Kam až moje paměť sahá, nepamatuji se, že by někdy v mém životě bylo období, kdy bychom neměli alespoň jednu kočku.

O prázdninách roku 1999 jsme se stali novými majiteli dvou maličkých koťátek- přesněji řečeno kocourků, které jsme si výslovně přáli.
Černý dostal jméno Satan, mourovaný zůstal Moránkem.
Doma nastala nová situace a mě tehdy čekal nelehký úkol, skamarádit tato koťátka s naším psem, který do té doby kočky jen honil a nebyl na ně vůbec zvyklý. Dalo mi to práci, věřte mi, ale stálo to za to a z doslova šíleného, uštěkaného a vrčícího psa se stal klidný kočičí kamarád
.

Za pár měsíců obě koťata vyrostla. Náš pes Bax měl nejradši Moránka.

rok 2000
A jak čas plynul, koťátka rostla a sílila a vyrostli z nich statní kocouři. Časem jsme začali pozorovat, jak Satanovi narůstá bříško. Ten se u nás má, mysleli si všichni. Za nějakou dobu jsme ale byli nuceni změnit názor - Satan nebyl kocourek, ale kočka, která čekala svá první koťata!
V době, kdy bylo našim šelmám rok se náš Moránek ztratil. Rád spal a vyhříval se v akváriu, které bylo přístřeškem na kaktusy.

A tak, když měl náš Satan druhá koťata, nechali jsme si dvě černobílá. První se ztratilo ještě než jsme mu stačili dát jméno, ten druhý - kocourek dostal po čase - podle toho, jak se choval jméno Pružník. Tentokrát už mi spřátelit nové kotě s naším psem nadalo téměř žádnou práci, i když jsem se ze začátku obávala o život toho malého tvorečka, jelikož Bax se k němu choval jako ke své hračce, do které může bezcitně vrážet a kterou může brát do tlamy a kousat do ní.

Ten malý ubožák před tou hrozivou psí tlamou je Pružník ve věku několika týdnů:-)


červen 2001

Z Pružníka se stal statný kocour , obdivuhodně mrštný a pohyblivý, s dlouhým ocasem a dlouhýma nohama - nedostal totiž své kočičí jméno nadarmo.


V srpnu 2001

byly Satanovi 2 roky, na jaře se jí narodilo mouraté kotě, které nám připomínalo ztraceného Moránka.

Oba si moc dobře rozumíme, nejraději ze všeho spolu lenošíme na psí boudě, odkud na nás nikdo nemůže. Často spolu zápasíme, je to taková naše hra, vždyť jsme také pořádní kocouři! Po tom všem se rádi vracíme k naší mamince - Satanovi.
Pružánek a kotě

Satan a koťata Pružník na půdě

V květnu 2002 se kočce narodili dvě koťata, černé a mouraté, které jsem vyfotila v hnízdě na půdě.
Na témže místě opodál Pružník vše pozoruje. Neustále se zdržuje poblíž koťat, už v prvních dnech, kdy se koťata narodila trávil témeř celý den v jejich blízkosti, nikdy jim neublížil a ani kočka ho neodháněla.


Pružník
Pružník lenoch.
Pružník odpočívá na psí boudě - květen 2002

1.12. 2002 - Z koťat jsou statní kocouři ...a všichni tři i s pružníkem

spokojenost
Náš psí kamarád je chodský pes.
Jmenuje se Bax.
Pokud se chcete o tomto málo známém českém národním plemeni dozvědět více,
klikněte zde na jeho stránky.

Na jeho stránkách Vám představuji plemeno chodského psa, připravila jsem i spoustu fotografií. Můžete také nahlednout do jeho psího života.


Mé šelmy mají spolu harmonické soužití.
Mají se prostě rádi jako pes s kočkou.

8.7. 2005
nyní mám pouze jednu kočku, Satana, tu z roku 1999. Je věrným kamarádem Baxe. Lehávají spolu na jedné rohožce u dveří.
Bax ji bere za hlavu a nosí ji z místa na místo, kouše ji a zkouší na ní další projevy své lásky. Kdyby se to kočce nelíbilo, může utéct, ale jí se to líbí, schválně psa provokuje, aby ji kousal.
Ti dva spolu mají opravdu zvláštní vztah.


červenec 2007 - náhlý přírůstek do kočičí rodiny
V neděli odpoledne jsem se vydala se psem Baxem na procházku do lesa. Na stromě u cesty jsem uslyšela podivné zvuky. Ve větvích jsem uviděla naříkající kotě. Pomyslela jsem si, že neví jak dolů, tak jsem pro něj vylezla na strom, jenomže ejhle, kotě mělo zaklíněno nohu mezi dvě větvičky a nemohlo se pohnout. Vysvobodila jsem mu nohu z těsného sevření a snesla ze stromu. Kotě bylo vyčerpané a nemělo sílu se ani napít, tak jsme ho krmili ze stříkačky. Nohu mu ošetřil veterinář a v naší péči se za 14 dní zotavilo. Kocourek je velice vděčný za záchranu života a všude za mnou běhá.

Kotě jsme museli mít prvních 14 dní v kleci, jednak kvůli našemu psovi a také proto, aby si poraněnou nohu šetřilo. Další týden už jsem ho pouštěla občas prohěhnout po dvoře.

Za tři týdny už Bax příjmul Kůtěka pod svou ochranu a dokonce mu dovolil lenošit v jeho boudě. Doufám, že z nich budou věrní kamarádi.